Philippines by Vojtěch Hladík
Průzračné moře, deštné pralesy, žáby k večeři, přátelští Filipínci a armáda v ulicích – i takové je Mindanao.
Dva dny jsem strávil v letadlech, abych v jihovýchodní Asii přiložil ruku k dílu v rámci stáže AIESEC. Šest týdnů strávených prací pro Philippine Eagle Foundation jen tak nezapomenu. Přírodní krásy, které jsem pomáhal s nadací zachovat, jsou uchvacující a mnohem blíže, než jsme zvyklí. V Čechách jen tak u kávovaru mládě hroznýše asi nenajdeme. Jen je třeba si zvyknout, že jste každým považován za Američana a není jednoduché dokázat opak.
Na stáž u Philippine Eagle Foundation jsem narazil náhodou, když jsem nemohl najít nic vhodného v Africe, kam jsem původně mířil. Rozhodně jsem nelitoval. Byl jsem opakovaně ujištěn, že část ostrova Mindanao, kde jsem měl působit, je pro cizince bezpečná. Akceptace z filipínské strany byla rychlá a mohly začít zrychlené přípravy, protože jsme si na vše, jak bývá mým dobrým zvykem, nechal docela málo času. S letenkou jsem měl štěstí, ne vždy jsou tři týdny před odletem nejlevnější. Víza vyřizuje velvyslanectví do tří dnů. Pak se pořádně naočkovat, zajistit pojištění, sehnat redukci do zásuvek a můžu letět.
Z města Davao, kam jsem měl namířeno, jsem měl dvě základní obavy: jak přísně je vyžadováno dodržování zákazu kouření a jak vydržím vedro, které tam panuje. Kouřilo se všude, ale s vysokými teplotami jsem se nesžil nikdy. Útěchou mi bylo pouze to, že červencové teploty v ČR také nebyly nejnižší. V samotném Davao a na celém Mindanau nejsou na západní turisty moc zvyklí. Často se stávalo, že si nás místní tajně fotili nebo nás řidiči taxíků nenápadně a hrdě ukazovali svým kolegům. Byl jsem celebritou kamkoliv jsem vkročil. Je to z důvodu právě bezpečnostní situace, kvůli které turisté míří do jiných částí Filipín. Pravděpodobně nechtějí na dovolené potkávat v přístavech obrněné transportéry.
Philippine Eagle Foundation (PEF), kde jsem pracoval, je od centra Davao City poněkud vzdálena, cesta tam trvala přes hodinu. Je umístěna na okraji lesa, což k mé radosti znamenalo poněkud příjemnější klima než v rozpálených ulicích města. Jedna třetina Centra je přístupná veřejnosti a je koncipována jako zoo, kde si návštěvníci mohou prohlédnout 15 filipínských orlů, desítky dalších dravců, makaky, krokodýla další místní živočichy. V ostatních částech je drženo dalších 20 orlů, kteří jsou připravování na vypuštění zpět do divočiny, probíhá lihnutí mláďat v zajetí a také jsou tam držena zvířata, která slouží ke krmení dravců. Mé úkoly v PEF byly různorodé: prováděl jsem návštěvníky, připravoval a prováděl průzkumy veřejného povědomí o problematice ochrany přírody, pomáhal s fundraisingem a marketingovým plánem nebo školil studenty v komunikačních dovednostech. Nebyl jsem jediným dobrovolníkem v PEF. Mnoho filipínských studentů zde pomáhá trvale a samozřejmě další EP’s – v mém případě z Nizozemí, Německa a Číny. Moc jsme stáli o tom, abychom se mohli připojit k týmu, který se stará o terénní výzkum, tedy sledování orlů ve volné přírodě. Těch zbývá již jen mezi pěti a osmi sty. Bohužel v době mého pobytu byl výzkum prováděn v nestabilních oblastech, kde hrozí únosy bělochů. Filipínský pracovník „pouze“ může přijít o drahou techniku, což se již v minulosti stalo. Zvýšena aktivita teroristických skupin nám překazila i plánovaný výšlap na vulkán Mt. Apo. Místo toho jsme se vydali do hor k méně rozvinutým kmenům, kterým PEF pomáhá se setbou plodin, zlepšováním školství a místní správou. Ve vesnici, kam běloch nevkročil asi 15 let, jsem spolu s Rikem z Holandska strávili čtyři nezapomenutelné dny. Elektřina byla jen v kostele, anglicky uměli jen učitelé ve škole, k jídlu žáby pečené v bambusu a voda z pramene. Myslím, že paní doktorka, která mě očkovala, by mi udělila hodinovou lekci o choleře, kdyby se to dozvěděla.
Stáž v Davao City lze jen doporučit. Členové místní pobočky AIESECu jsou velmi přátelští a nápomocní. Trávili jsme společně mnoho volného času. Pokud máte rádi, mimo jiné, i klidné písčité pláže s palmami a potápění, není co řešit.
Pár týdnů po mém návratu mě zastihla dobrá zpráva od Grace, mé bývalé šéfky. Na mou žádost kladně reagovala firma Land Rover a rozhodla se adoptovat jednoho orla a uspořádat sbírku pro PEF. Má cesta tedy rozhodně nebyla neúspěšná.
